Na Školním atletickém parapoháru se každý rok závodí. Běhá se, hází, skáče, měří se výkony, rozdávají se medaile. Na stadion přijedou stovky dětí a každý z nich si odváží svůj vlastní zážitek.
A pak jsou chvíle, které se do výsledkové listiny prostě nevejdou.
Jednou z našich tradičních „atrakcí“ je Šrek ve společnosti své manželky Fiony. Zlobr, který se celý den motá mezi dětmi, povzbuzuje je, fandí jim, hecuje je před závodem a raduje se s nimi v cíli. Některé děti kolem něj chodí opatrně a z bezpečné vzdálenosti zkoumají, jestli je opravdu hodný. Jiné ho potřebují trochu otestovat. A pak jsou ty, které ho prostě milují.
Protože pro ně to není chlap v zelené čepici a s pomalovaným obličejem.
Pro ně je to Šrek.
Jejich pohádkový hrdina, který najednou stojí přímo před nimi. Mluví na ně. Fandí jim. A když roztáhne ruce, můžou se k němu rozběhnout a obejmout ho.
A přesně takový okamžik zachytily tyhle fotky.
Dvě bytosti, kteřé se objímají, smějí se a oba mají v očích slzy. Jeden proto, že právě potkal svého pohádkového hrdinu Šreka. A ten druhý možná proto, že v tu chvíli zase o něco víc ví, proč tohle všechno děláme. A možná zrovna sám vzpomíná, jaké to bylo, když mu bylo 8 a čekal ho celý svět.
Náš Šrek je ve skutečnosti Vašek Průša. Náš atlet, který s námi sportuje už několik let. Závodí na republikové úrovni, má doma pár medailí z mistrovství České republiky a za sebou i několik mezinárodních startů. Atletiku ale nikdy nedělal jen kvůli výkonům a medailím. Dělá ji pro radost. Kvůli lidem. Kvůli partě, která kolem ní vznikla. A sám říká, že Parapohár je nejlepší akcí roku. Přitom na něm vůbec nezávodí. Má totiž mnohem důležitější funkci.
Celý den je zelený, zpocený, obklopený dětmi, rozdává objetí, povzbuzuje, blbne, směje se a večer odchází unavenější než po leckterých závodech. A stejně se za rok zase navleče do pruhovaného trička a zezelená.
Možná právě tohle je totiž jedna z nejhezčích věcí, které může sport dát. Nejen medaili. Nejen osobák. Nejen pocit, že jsem něco dokázal. Může dát místo, kam člověk patří. Lidi, se kterými je mu dobře. Možnost být jednou tím, komu někdo fandí – a podruhé tím, kdo udělá nezapomenutelný den někomu jinému.
A dětem, které to v životě často nemají úplně jednoduché, může dát den, kdy se neřeší, co nejde. Prostě závodí. Fandí. Smějí se. Potkají Šreka. A někdy ho musí pořádně obejmout.
A když se podíváte na tyhle fotky, asi už není třeba nic vysvětlovat.
